Naše trasa byla podobná té kterou jsme podnikli v roce 2004.
Na tuto cestu, kterou jsme podnikli 19.8.2007 v 9:45, jsme již s pokrokem doby vzali na pomoc satelitní navigaci.
Navigace nám předběžně naší trasu odhadla na 5 000km. S tímto cílem jsme tedy vyrazili jedno nedělní dopoledne, jak již bylo
zmíněno jedná se o datum vycestování 19.8.2007 9:45. Kolega Petr, přezdívaný Siky, naplnil své vozidlo Peugeot 405 Combi
až po hrdlo nádrže naftou a kufr báglama. Cesta z naší vesnice Dušníky pokračovala přes Prahu na dálnici D5
směr Rozvadov. Před Rozvadovem jsme na poslední benzínce chtěli doplnit palivo, ale trapně se nám tam podařilo nacpat pouhých 5L.
Za Rozvadovem jsme se ocitli na německé dálnici kde jsme ke vší smůle nepotkali Gerkhana ani Kranicha :-) a Kobru 11 už vůbec,
po překročení Německo-Francouzské hranice jsme navigaci přepli tak, aby nás vedla mimo francouzské dálnice, naším záměrem bylo
zkusit minimalizovat zbytečné náklady, až překvapivě šla cesta poměrně hladce i po místních komunikacích Francie a zhruba kolem 2 hod. ráno
cca 150 km za Paříží jsme udělali první spací pauzu. Po pauze cca v 9:00 hod ráno jsme pokračovali do prvního našeho cíle Concarneau.
Zde jsme se zdrželi cca do středečního rána 22.8.2007, po tyto tři dny jsme navštivili Sikyho známé v místním Peugeot servisu G. NEDELEC CONCARNEAU.
Po tyto dvě noci jsme se ubytovali v síti hotelů Etap, tyto hotely jsou poměrně jednoduché
a celkem na úrovni, každé rano vám tam uklízej :-). Šéf místního servisu nás pozval na oběd, který byl obsáhlý a s plným žaludky jsme se navraceli zpět.
Ve středu ráno jsme se rozloučili se servisem a místními zaměstnanci a vyrazili jsme k našemu druhému cíli a tím je známé Saint-Tropez.
Našim cílem bylo pouze najít tu známou četnickou stanici a vyrobit pár fotek na památku. Měli jsme před sebou cca 1300 km. Cestu jsme opět volili
opět mimo dálnice. Cesta probíhala klidně bez vážnějších komplikací, samozřejmě mimodálniční úsek se podepsal na délce cesty. Jeli jsme
cca od 11:00 do 5:00 hod tedy cca 18 hod. DO St.Tropez jsme dorazili brzo ráno tak jsme jej hend projeli dokud tam nebyli turisti a šli jsme
spát kousek za městečkem. Ráno kolem 9:00 hod. jsme vyrazili na průzkum městečka, kde byl problém zaparkovat , ale nakonec jsme místo našli
a hlavně zde už bylo poměrně hodně lidí, je zde přístav kde parkují lodě chudáků :-). Netrvalo dlouho a po chvilce jsme našli i ten náš cíl
Funesovu stanici, je poměrně neudržovaná plná podpisů, více viz fotogalerie. Vzhledem k nedostatku času a našemu plánu jsme museli brzo vyrazit
na cestu do Itálie kde nás čekal Sikyho další známý a musel nám předat klíče od jeho bytu, aby jsme mohli o víkendu vegetovat v Trentu.
Cestu ze ST.Tropez do Trenta jsme vzali dle navigace už po dálnici, cestou jsme se stavili v centru Nice v Carefouru pro francouzské víno,
cesta ubíhala a cca 750 km jsme zdolali a ve 21:00 hod. večer jsme byli v Trentu. Po setkání s domácím nám bylo vysvětleno co a kde by jsme měli v Trentu navštívit.
Jako zajímavý návrh se nám zalíbila návštěva Benátek, navíc nám bylo doporučeno jet vlakem. Neváhali jsme a v pátek jsme vyrazili na průzkum nádraží
a zkusit zjistit kdy nám to jede atd. Na to jak jsme znalý zeměpisu nám uniklo, že český název Benátky Italové nepoužívají a byl problém zjistit jak tomu
u nich říkají, nakonec to vyřešila jedna SMS do ČR a slečna Ivuška nám napsala, že jsme trubky a nevíme, že se to jmenuje Venezia. Zjistili jsme,
že nám to jede v sobotu v 8:05. V sobotu jsme si tedy přivstali a vyrazili na vlak, málem jsme koupili lístky místo do Venezie tak do Valencie, ale
bystrá prodavačka nás upozornila na náš omyl. Nakonec jsme teda dobře nakoupili, ale dálší problém byl v tom, že oni si ty své jízdenky v jakémsi automatu
označují, na to jsme tedy záhy přišli a správně označili, po menším zmatku kdy nám vlak málem ujel, protože tabule značící jaký vlak pojede měli
trochu neaktualizované, ale naštěstí jsme na sedli do vlaku s označením R což v ČR je pro rychlík a u nich je to Regionale jako osobák :-)
Po 3 hodinách jízdy jsme vylezli ve Venezii před nádraží a hned jsme byli u těch známých kanálů, více viz foto.
Po proběhnutí městem uděláním několika fotografií a zjištěním, že za výlet gondolou chtějí 100eur za 45 minut, jsme se nechali převézt nějkaým převozníkem
za 50 centů, jeho loď vypadala podobně. Jsme pak vyrazili zpět na nádraží a jeli zpět, Venezii doporučujeme jako výlet na jeden den, ale trávit tam
celý týden neni asi nic zajímavého, teda asi jak pro koho. V pondělí ráno už nás netrpělivě očekával kamarád Pepa, který žije ve Švýcarsku kousek od Zurichu
Do cíle jsme měli cca 450 km, cesta až na Švýcarské hranice probíhala super, ale na hranicích se Švýcarskem nás čekalo odstavení vozidla
vyložení všech věcí na celnici, prohlídka auta, zvážení konzerv a spočítání množství alkoholu. ALkohol jsme měli asi 11 litrů a za to chtěli 4 eura
KOnzerv jsme měli místo 7 kg na dvě osoby 12 kg, tak jsme museli buď proclít za 40 eur nebo přebytečné konzervy odnést zpátky do Rakouska
Takže rakouský bezdomovci maj teď 5 kg konzerv k dispozici:-). Po zdržení na hranicích jsme do cíle Ruschlikonu blízko Thalwil
dorazili až kolem 17 hodiny. Kamarád Pepa už měl navařeno knedlo vepřo zelo, guláš, polivku no prostě super. Zde jsme byli pěkných 5 dní, kde jsme měli
možnost projíždky lodí po jezeru které bylo hned u domu kde jsme spali, za projížďku lodí děkujeme Vladimírovi, který zde žije už cca 25 let.
V pátek jsme vyrazili kolem 13 hod. k domovu a doma jsme byli cca ve 22 hod.
Tento text doufám, že není přiliš zmatený, nejsem spisovatel, nicméně za tuto dovolenou děkuji kamarádu Sikymu, Pepovi a jejich známým,
které jsme navštívili během této cesty a nechali nás přespat. Michalovi za zapůjčení navigace.
Trasa byla nakonec dlouhá 5025km, cena spotřebované nafty cca 8 000 Kč. Ostatní polatky v době psaní tohoto textu nemám ješte k dispozici.
S pozdravem Venca
Nyní tedy odkazy na fotografie, které jsme cestou pořídili:
Francie
Itálie
Švýcarsko
Zhruba mapka kudy jsme jeli.